David Hume

PŘEDCHOZÍ SEZNAM DALŠÍ

Jindřich Svoboda

David Hume (1711-1776)

Život

Filosofie - Zkoumání o lidském rozumu

navazuje na Locka. Přesněji rozděluje jednotlivé jednoduché ideje.

imprese-dojmy a ideje-představy

složené ideje vznikají v rozumu kombinací jednoduchých elementů (impresí a idejí)

ve vědách pravdivost poznatků - jen pokud jsou odvozeny přímo z impresí.

omyly ve vědě pramení z nedokonalosti lidské paměti a představivosti (impresi přiřadím nesprávnou ideu a naopak).

existují omyly (jakési idoly lidského rodu), kterým podléháme všichni (patří sem nejobecnější vědecké pojmy). Např. substance nemá původ ve vnějším vnímání (zde pouze kvality), ale má původ ve vnitřním vnímání (nutkání vztahovat kvality k substrátu)

kritika kauzality - ve spojování představ není žádná nutnost. Po události A následuje událost B - pouze následnost ne příčinnost. Nelze hovořit o kauzalitě, ale o pravděpodobnosti.

matematice jako vědě o kvantitativních vztazích našich představ přisuzuje absolutní jistotu.

Charles de Sécondat, baron de la Bréde et de Montesqieu (1689-1755)

Kritik splečnosti, ovlivněn pobytem v Anglii - jeho cílem zužitkovat anglický vzor.

Perské listy

Duch zákonů

31 knih. Rozhodujícím momentem dějin není vůle vládců, nýbrž celková povaha společenských a státních poměrů. Stát a zákony nejsou tvořeny libovolně, ale vyrůstají z přírodních a historických podmínek (ráz krajiny, klima, mravy, vzdělanost a náboženství). Správný zákon je ten, který je nejlépe přizpůsoben zmíněným podmínkám. Neexistuje tedy žádný univerzálně platný zákon nebo schéma státu. V současnosti však dává přednost anglickému modelu. Vyzdvihuje rozdělení státní moci (převzal od Locka). Přidává oddělení soudní moci. Bez tohoto rozdělení dochází k despocii a k potlačení svobody.

Francois Marie Aroueta - Voltaire (1694-1778)

jeho díla - 99 svazků

nevyslovoval nové myšlenky, ale dovedně a pronikavě úspěšně kombinoval a formuloval to co již řekli jiní.

V 21 letech přichází do Paříže, po krátké době první konflikty s mocí zapříčiněné vtipy kolujícími městem (“místo poloviny koní měl regent odstranit polovinu oslů, kterými se hemží král. dvůr”). Voltaire uvězněn v Bastile, brzy propuštěn.

Uvedl tragédii Oidipus, velmi úspěšná - základ jeho nemalého celoživotního jmění.

Konflikt se šlechticem-nucený odchod do Londýna.

Filosofické listy o Angličanech

staví ostře politickou svobodu v Anglii proti zkorumpovanosti ve Francii (šlechta a duchovenstvo.

Základy Newtonovy filozofie

Vrací se do Francie. Po vydání Filozofických listů o Angličanech v Paříži se musel skrýt na zámku v Cirey. Začal psát dramata a romány se společensko-kritickým podtextem podtextem (Zaira, Mohamed, Semiramis, Mikromegas). Zápasí s náboženským fanatismem. Bojuje i proti pověrám-to čím bylo pro jeho současníky z velké části náboženství.

- Indián procházející Francií, který má být obrácen na křesťanství. Indián se diví církevním naukám a požadavkům, o kterých nic nečetl v Novém zákoně. Další kritika v románu Mikromegas.

Odchází ke dvoru Fridricha II. Zpočátku je nadšen jeho dvorem a atmosférou kultury Berlína.

Po určité době se usazuje ve Ferney ve Švýcarsku.

Esej o mravech a duchu národů

-nové pojetí výkladu historie. Dosavadní historikové podávají dle Voltaira je řadu mnohdy nesouvislých dat a faktů. Chtěl zkoumat z obsáhlejší perspektivy, soustředit se na společenská hnutí a síly, na kulturu a pokrok ducha. Psal po jakých stupních lidé procházeli od barbarství k civilizaci. Jedná se o první moderní filozofii dějin. Toto jeho dílo se stalo důvodem k odepření jeho vstupu na Francouzské území.

Místo jeho vyhnanství se stalo duchovním centrem doby. Úctu mu vzdávali švédský a dánský král a i ruská carevna Kateřina II.

Důležité jsou i Voltairovy příspěvky pro Encyklopedii, vytvořil i vlastní Filozofický slovník.

Ke konci svého života zahájil tvrdý boj proti náboženství a hlavně proti církvi.

Pojednání o snášenlivosti - “Jakým právem by mohl tvor stvořený k sebeurčení nutit jiného tvora, aby myslel tak, jak myslí on?”

Voltaire však bojoval i proti ateismu: “Kdyby Bůh neexistoval, bylo by třeba jej vymyslet, ale celá příroda říká, že jest.”.

“ V okamžiku své smrti vyznávám, že uctívám Boha, miluji své přátele, nepociťuji nenávist ke svým nepřátelům a nenávidím pověru. Voltaire.”

Encyklopedisté

“Věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy!” - úvodní věta k vydání Encyklopedie věd, umění a řemesel, která vycházela ve 28 svazcích od roku 1751 do roku 1780.

Měla shrnout a uspořádat veškeré vědění své doby.

Slovo encyklopedie z řeckého enkyklos = v kruhu a paideia=vzdělání.

Snažila se podepřít vnitřní jednotu celého vědění a vytvářila i vlastní závěry. Autorů byla celá řada (Condillac, Holbach, Helvetius, Turgot), mezi nejvýznamnější však patří Diderot a d´Alembert.

Denis Diderot (1713-84)

všestranný autor, snad neexistuje téma o kterém by nepsal. Jeho myšlenkový vývoj směřoval od teismu přes pochybování a voltairovské náboženství k materialismu. Jeho materialismus se opírá o myšlenku existence molekul, které oživuje vnitřní gravitační síla a působení ostatních molekul. Vše je tak v ustavičném pohybu, vzniku a zániku. Ve skutečnosti byl v náboženských otázkách zdrženlivý: “ Vyšel jsem od přírody a nakonec přicházím k Tobě, jehož jménem na zemi je Bůh. Nevím zda jsi, budu myslet tak, jako bys hleděl do mé duše, budu jednat, jako bych žil před Tvým zrakem.”.

věnoval se i metodologii vědy. Žádal sbírání faktů, jejich spojování úvahou a ověřování zkušeností.

sám napsal přes tisíc encyklopedických hesel.

Jean d´Alembert (1717-83)

byl senzualista (za základ poznání pokládal počitky). Ustrnul u dualistického pojetí. Neodmítal existenci Boha, ale vyjadřoval se k ní zdrženlivě.

Napsal úvod k +.

Klasifikoval vědu do tří oblastí dle schopností člověka:

historie (paměť)

filosofie (rozum)

krásné umění (představivost)