PŘEDCHOZÍ      SEZNAM     DALŠÍ


 

Jindřich Svoboda

David Hume (1711-1776)

 

Život

Filosofie - Zkoumání o lidském rozumu

  

 

Charles de Sécondat, baron de la Bréde et de Montesqieu (1689-1755)

 

Kritik splečnosti, ovlivněn pobytem v Anglii - jeho cílem zužitkovat anglický vzor.

Perské listy

 

Duch zákonů

 

 

Francois Marie Aroueta - Voltaire (1694-1778)

 

jeho díla - 99 svazků

nevyslovoval nové myšlenky, ale dovedně a pronikavě úspěšně kombinoval a formuloval to co již řekli jiní.

V 21 letech přichází do Paříže, po krátké době první konflikty s mocí zapříčiněné vtipy kolujícími městem (“místo poloviny koní měl regent odstranit polovinu oslů, kterými se hemží král. dvůr”). Voltaire uvězněn v Bastile, brzy propuštěn.

Uvedl tragédii Oidipus, velmi úspěšná - základ jeho nemalého celoživotního jmění.

Konflikt se šlechticem-nucený odchod do Londýna.

 

Filosofické listy o Angličanech

Základy Newtonovy filozofie

 

Vrací se do Francie. Po vydání Filozofických listů o Angličanech v Paříži se musel skrýt na zámku v Cirey. Začal psát dramata a romány se společensko-kritickým podtextem podtextem (Zaira, Mohamed, Semiramis, Mikromegas). Zápasí s náboženským fanatismem. Bojuje i proti pověrám-to čím bylo pro jeho současníky z velké části náboženství.

- Indián procházející Francií, který má být obrácen na křesťanství. Indián se diví církevním naukám a požadavkům, o kterých nic nečetl v Novém zákoně. Další kritika v románu Mikromegas.

 

Odchází ke dvoru Fridricha II. Zpočátku je nadšen jeho dvorem a atmosférou kultury Berlína.

Po určité době se usazuje ve Ferney ve Švýcarsku.

Esej o mravech a duchu národů

-nové pojetí výkladu historie. Dosavadní historikové podávají dle Voltaira je řadu mnohdy nesouvislých dat a faktů. Chtěl zkoumat z obsáhlejší perspektivy, soustředit se na společenská hnutí a síly, na kulturu a pokrok ducha. Psal po jakých stupních lidé procházeli od barbarství k civilizaci. Jedná se o první moderní filozofii dějin. Toto jeho dílo se stalo důvodem k odepření jeho vstupu na Francouzské území.

Místo jeho vyhnanství se stalo duchovním centrem doby. Úctu mu vzdávali švédský a dánský král a i ruská carevna Kateřina II.

Důležité jsou i Voltairovy příspěvky pro Encyklopedii, vytvořil i vlastní Filozofický slovník.

Ke konci svého života zahájil tvrdý boj proti náboženství a hlavně proti církvi.

Pojednání o snášenlivosti - “Jakým právem by mohl tvor stvořený k sebeurčení nutit jiného tvora, aby myslel tak, jak myslí on?”

Voltaire však bojoval i proti ateismu: “Kdyby Bůh neexistoval, bylo by třeba jej vymyslet, ale celá příroda říká, že jest.”.

“ V okamžiku své smrti vyznávám, že uctívám Boha, miluji své přátele, nepociťuji nenávist ke svým nepřátelům a nenávidím pověru. Voltaire.”

 

Encyklopedisté

“Věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy!” - úvodní věta k vydání Encyklopedie věd, umění a řemesel, která vycházela ve 28 svazcích od roku 1751 do roku 1780.

Měla shrnout a uspořádat veškeré vědění své doby.

Slovo encyklopedie z řeckého enkyklos = v kruhu a paideia=vzdělání.

Snažila se podepřít vnitřní jednotu celého vědění a vytvářila i vlastní závěry. Autorů byla celá řada (Condillac, Holbach, Helvetius, Turgot), mezi nejvýznamnější však patří Diderot a d´Alembert.

Denis Diderot (1713-84)

 

Jean d´Alembert (1717-83)

historie (paměť)

filosofie (rozum)

krásné umění (představivost)